Dneska večer jsem si ve vaně umyla oči mýdlem. Nechtělo se mi patlat s odličovacím mlékem u zrcadla. A tak proto. A pak jsem seděla a civěla na malinký vír vody s mydlinami, který se vytvořil kolem odtoku, a přemýšlela o tom, jaký jsem lempl. Řekla jsem si, že kdyby to šlo, chtěla bych se opustit. Co je těžší? Opustit se, nebo si odpustit?Nad ránem se mi zdál sen. Vlastně nevím, jestli to bylo nad ránem, ale každopádně to tak zní lépe.
Byl o několika lidech, které naprosto absurdně drží na psychiatrii. Pak se těch pár lidí najednou změnilo jen v lidi dva. A jedním z nich jsem byla já. A byla jsem kluk. A ten druhý člověk holka. Chtěli jsme odtamtud utéct, ale chytila nás sestřička. Řekla, že bychom měli zůstat. Byla děsně milá. Prý lze soudit, že jsme blázni podle toho, že si to o sobě nemyslíme. A ta holka si najednou představila nějaký obraz, který jsme mohli vidět všichni tři. Bylo tam jezero a u něho rozkládající se mrtvé mužské tělo a ona se nad ním skláněla. A to jako mělo znamenat souhlas, že v tom blázinci zůstane. Aniž by cokoliv řekla. A tak jsem se raději probudila.
Hledala jsem ve snáři:
Blázinec - bude ti velmi ublíženo
Bláznem sám býti - budeš mít dlouhý a bezstarostný život
Ráno si dám na chleba rajče. To mi vždycky udělá letní náladu.
Žádné komentáře:
Okomentovat