V jihovýchodním větru pozoruji, jak země chladne do podzimu. Přidržuji si klobouk v zátylku. Při každém jeho vzedmutí pozdrav od tebe, dědo. Vzpomínka, jak tobě jednou uletěl. Na přechodu u cukrárny. Nebe bylo jako dnes. A tys jen stál a symbolicky po něm natáhl ruku. I když už byl dávno daleko...Ten klobouk se kutálel přes cestu. Jako chuchvalec laskavce pouští v těch westernových filmech, cos tolik miloval. Rozběhla jsem se za ním. A tys na mě volal.
Ať zastavím.
Ať se vrátím.
Ať mě nepřejede auto...
Přidržuji si krempu a skláním hlavu proti dalšímu poryvu větru. A na zemi pode mnou rozježděný holub.
(Všímáš si těch paralel?)
A taky tě vždy svádí dívat se?
...uhnu pohledem jen pro celou tuhle intimitu
být odhalen až na holé vnitřnosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat