Hanz by fotil obrázky

Byt je prosycený kouřem Tvých cigaret. V předsíni nejspíš praskla žárovka. Možná už před mnoha týdny.

Našlapuji nejistě. Tak, jak se našlapuje v bytě cizího muže. Procházím kuchyní, ve které je stále ta stejná tma. Vlévá se sem z předsíně.

A pak pokoj. Prohlížím si Tvé věci a snažím se z nich číst jako z ruky. Kým asi jsi...

...na ledničce dvě dětské kresby.
...na okně popelník s nedopalky.

Nad sedačkou visí fotografie Tvého psa, když byl ještě štěnětem.
"To fotil strýc, ne já...," říkáš na hranici světla mezi pokojem a kuchyní.
"Fotil bych rád, ale jak poznáš, že zrovna tenhle záběr by stál za to?"

A pak se vnořuješ zpátky do šera, k potemnělému oknu, a balíš si cigaretu.

Opírám se o rám dveří. Pozoruji půlku Tvé tváře v namodralém nočním světle. Přikládáš úzký filtr ke rtům a při prvním potáhnutí přivřeš oči. Ve tmě až nepatřičně intenzivně problikne žhnoucí konec cigarety. A pak, když vyfukuješ kouř, mírně u toho zvedneš bradu. Vnímám, jak se Tvé rysy na malý okamžik zostří...

Tohle by byl TEN záběr, Hanzi...