Včerejšek slil se mi do dneška
jako do vlažného mléka. Stačila jen trocha kofeinu a mnoho lžiček cukru. Nevím,
jak.- Ty dny rozeznat. - Od sebe. Čím je odlišit. Čím je oddělit? Probuzení se
nekonalo. Tak snad ráno seběhnutými schody dolů a večer zas nahoru, nebo intervaly
mezi čištěním si zubů... Třeba už ale bude navždy každý můj další den vašim
včerejškem. - Ach, jak je kofein mocný! A já nevěřila.
V tramvaji dnes visela divná
atmosféra. Jen tak. Dvě šedesátnice konfrontovaly Annu Kareninu s feministickou
revoltou. U druhého okna zas nekompromisně drtila žvýkačku mezi zuby tak pětaosmdesátiletá
stařenka a přitom elipsovitě kroužila růžově nalíčenými rty. Přemýšlela jsem
nad její protézou.
A na konci celé téhle show byla obtloustlá holčička. A její tatínek, který do ni drcl. Zapomněla, že krematorium je konečná...
... a geoid nebyl tím,
co jsem hledala.
Ani netušíš, jak jsi úchvatná.
OdpovědětVymazat